Jinak už neumím říct, že tě potřebuju

„Milá maminko,

já vím, už jsem zase nemocný. Zase musíš řešit moje hlídání. Zase ti to udělalo čáru přes rozpočet. Mrzí mě to, ale opravdu mi není dobře. Ta angína se vrátila. Asi budu doma zase dva týdny.

Víš, mami, i když si to teď ještě neuvědomuju, tohle je jediný způsob, jak docílit toho, abych tě aspoň chvíli měl jenom pro sebe. Abys tu pro mě byla tak, jak tě potřebuju.

I když vím, že se na mě možná zlobíš, že už si nevíš rady, jak posílit moje zdraví, já vlastně jen potřebuju, abys byla se mnou, objala mě a řekla, že to bude dobrý.

Kdysi jsem strkal teploměr do čaje, abych s tebou mohl zůstat doma, ale teď už jsem opravdu nemocný. Není totiž v mé moci jinak ovlivnit to, abych se ti mohl schoulit do náruče a cítit tvé teplo a blízkost.“

 

 

Takové příběhy ne úplně málokdy slýchám na mých seminářích. Dnes už ti lidé vidí, že jejich časté nemoci v dětství byly jednou z forem volání o pozornost. I když je potřeba uvidět i to, v jaké situaci byli naši rodiče během našeho dětství, tohle je jedna z prvních věcí, na kterou se je třeba podívat, když jsou naše děti příliš často nemocné.

Nebudu tu teď víc rozebírat vliv cukru a mléčných výrobků na množství vlhkosti v našem těle, která je dobrým podložím pro časté angíny. Taky opakované podávání antibiotik, které nedává šanci střevní mikroflóře se obnovit a chránit tak naše trávení. Tohle jsou jen další střípky do mozaiky našeho fyzického zdraví, které je potřeba vzít v potaz.

Jediné co tu zmíním, že zvýšená potřeba cukru je často touhou po lásce. Když jsme zamilovaní, když milujeme, cítíme se tak nějak sladce. Když nám láska chybí, máme tendenci dohánět si tu sladkost cukrem.

 

 

Pomozme svým dětem neutíkat do ne-moci, a aby nemusely hledat náhražky za projevy naší lásky k nim. I když to není vždycky možné udělat tak, jak by si to děti přály,

  • věnujte jim potřebnou pozornost a blízkost.
  • Dejte jim najevo, že vám na nich záleží.
  • Projevujte jim svůj zájem o to, jak se jim daří a co potřebují.

Když jim začnete víc naslouchat, zjistíte, po čem touží. Když s nimi zároveň budete upřímně sdílet i to, jak se daří vám a co potřebujete, vytvoří se tak prostor pro nalezení řešení a začne se taky budovat důvěra mezi vámi.

Pokud se vám nedaří se na své děti naladit, pojďte nejprve obejmout to dítě v sobě. Skrze tohle spojení lépe porozumíte svým dětem a jejich potřebám lásky, blízkosti a přijetí. A pokud byl nedostatek pozornosti, přijetí a lásky něco, co provázelo dětstvím vás samotné, pomůže to v první řadě i vám.

Přeji pevné fyzické i duševní zdraví nám všem.

S úctou k vašim osobním příběhům

Monika

 

Monika Nisznanská
Dnes vím, co je příčinou bolesti v mezilidských vztazích a jak ji účinně léčit. Mým posláním je učit lidi, jak vyléčit své dětské já a tím i své vztahy, a žít tak naplněný život. Můj příběh si přečtěte ZDE >>
Komentáře