Zahoďte prášky na spaní a tulte se!

Nepřestává mě fascinovat, jak rychle a účinně to funguje. Dneska se zase potvrdilo, jak snadno a rychle se dá usnout bez jakýchkoliv prášků, bylinek nebo jiných prostředků na podporu spánku.

Kdysi bych tomu nevěřila. Ale protože se mi to opakovaně potvrzuje už několik let, a nejen mě, ale i mému muži, mám skoro chuť nechat to prozkoumat a tuhle zkušenost vědecky potvrdit. Dejte mi vědět, pokud se do takové studie budete chtít zapojit. 😉

O čem je řeč?

O tulení, tělesné blízkosti, doteku a objetí bez sexuálního záměru.  Ano, to je něco, s čím se nám s mým mužem už roky líp usíná. A co víc, mnohem líp se nám i spí. Funguje vám to taky tak?

Dnes v noci jsem se totiž hodně brzy probudila, už ve čtyři a nemohla znovu usnout. Chvilku jsem se převalovala v posteli, udělala si pár dechových cvičení, ale usnout už nešlo. Nakonec jsem se rozhodla, že vstanu a půjdu něco dělat.

Asi za hodinu mi můj muž přišel říct, že taky nemůže spát a zavelel naše heslo: Přitulit a spát! – samozřejmě s úsměvem na tváři. Tak jsem se vrátila zpátky do postele, přitulili jsme se k sobě a světe div se, do několika minut jsme oba usnuli hlubokým výživným spánkem a spali ještě několik hodin.

Když jsem se pak probudila s tím pocitem vyspání a uvolnění, který je k nezaplacení, s tím opakovaným úžasem, jak nádherně to funguje, řekla jsem si, že vám o tom musím napsat.

Tohle je něco, co nám opravdu krásně funguje. Můj muž dokonce říká, že už sám spát nemůže. 🙂 Neznamená to, že spíme přitulení celou noc, ale přitulení usínáme každý večer, kdy jsme spolu.

Popíšu vám ten stav, který u mě tahle blízkost vyvolává. Ještě před tím však chci upozornit na to, že ani já ani můj muž nejsme dotykáči odjakživa. Já jsem se opravdové blízkosti vyhýbala ze strachu z opětovného ublížení a můj muž se od doteku izoloval už jako dítě po otřesném zážitku odloučení při pobytu v nemocnici, který zažil už jako nemluvně.

To nám samozřejmě došlo až mnohem později, když jsme začali rozklíčovávat mechanizmy našeho chování.

Od chvíle, kdy jsme se začali lidské blízkosti znovu otevírat, se jednak zvýšila naše schopnost se uvolnit a zároveň se prohloubil i náš vztah.

 

 

Je to o tom se do objetí úplně rozplynout. Stav, do kterého se při takovém přitulení dostávám, jde přirovnat hluboké relaxaci. Mám přitom pocit, jako by mé tělo měklo, rozpouštělo se a odchází veškeré tělesné napětí.

Pro ty z vás, kdo se věnujete józe, to můžu přirovnat stavu při savásaně ještě tak 5x intenzivnějšímu.

 

Jakto, že to tak funguje?

Tělesná blízkost je jedna ze základních vývojových potřeb už od nejrannějšího dětství. Proto děti nejlíp usínají v náruči mámy nebo alespoň v její blízkosti. Je to takový lék na nespavost, který je téměř vždy při ruce, dokonce i pro nás dospělé, když si to dovolíme a dopřejeme.

Tělesnou blízkostí se potřebujeme dostatečně nasytit, abysme po nějaké době jako děti mohli sami říct: „Mami, už dobrý, už chci spát sám/sama.“ a pak se chodili přitulit jen tu a tam. Platí to i pro kluky. Jako děti máme stejné vývojové potřeby bez ohledu na pohlaví.

 

 

Dle výzkumů dotyk totiž:

  • podporuje růst dětí,
  • zpomaluje srdeční frekvenci – uklidňuje,
  • snižuje hladinu stresových hormonů a krevní tlak,
  • snižuje intenzitu bolesti,
  • snižuje hladinu glukózy v krvi,
  • zlepšuje plicní funkci
  • zlepšuje celkovou funkci imunitního systému.

Zároveň jemný dotek, pohlazení a mazlení způsobují vylučování hormonu štěstí – oxytocinu.

Už samotné těhotenství a především kvalita našeho příchodu na svět může zahradit tuhle naši potřebu a způsobit vyhledávání samoty a odmítaní doteku už u malých dětí. Nebo naopak zvýšit míru jejího vyžadování.

Míra nasycení dotekem a zároveň míra našich zranění spojených s tělesnou blízkostí pak určuje, jak moc jsme jako dospělí schopní dotyk a blízkost dávat i přijímat.

Určitě jste se potkali s hláškou Já to nepotřebuju!, která častěji vychází z úst mužů. Není divu, protože především kluci přeci nejsou bačkory, už jsou velký a nebrečí, takže prostě už od ranýho věku mají objetí a blízkosti častěji míň než holčičky. Takže to postupně přestanou vyžadovat až to ze svého života vypustí úplně.

Potřeba blízkosti se pak často skrývá a projevuje pod rouškou sexuality, protože to je často jediný způsob, jak blízkost mít a nevypadat přitom „divně“. To se se týká jak mužů, tak i žen.

 

Jde to dosytit!

Dobrá zpráva pro všechny je: JDE TO DOSYTIT! Jen je třeba si připustit, že něco může být jinak. Zároveň to chce i chuť s tím něco dělat a udělat první krok.

 

 

Můj muž je živoucím příkladem, jak to může vypadat, když se chlap otevře doteku a přitom díky tomu zmužní. Dnes je skoro jako magnet pro lidi, kteří potřebují cítit bezpečí a blízkost. Ve vztahu je to k nezaplacení, když se takové blízkosti otevřou oba.

Protože, co si budeme povídat. Tuhle potřebu má dosycenou jen málo z nás, jestli vůbec někdo z mojí generace a generací před námi a pár let po nás. Takže generace z 50., 60., 70., 80. i 90. let minulého století a to je požehnaný počet lidí.

Proto jsme spolu s mým mužem začali pořádat léčivá dotyková setkání, která vyživují tu primární potřebu nesexuální blízkosti a doteku. Muži i ženy, kteří na něj přicházejí, jdou pak domů s obrovskou vděčností a radostí, že se odvážili udělat ten první krok. I vy můžete!

Pokud vám usínání taky tak funguje, dejte vědět, ať už máme pohromadě pár empirických důkazů, jak je dotyk mocný anebo to pojďte prozkoumávat.  🙂

Vyspaná

Monika

Monika Nisznanská
Dnes vím, co je příčinou bolesti v mezilidských vztazích a jak ji účinně léčit. Mým posláním je učit lidi, jak vyléčit své dětské já a tím i své vztahy, a žít tak naplněný život. Můj příběh si přečtěte ZDE >>
Komentáře