Jak jsem se zamilovala do koronaviru

Asi budu vypadat jako blázen, ale já si tak nepřipadám. Ačkoliv už lidi pomalu začínají taky vnímat, že je koronavirus požehnáním pro nás a především naši zemi, někde se zároveň objevuje strach a obavy, což je pochopitelné. Je to hodně nová situace pro nás všechny. Taky nevím, co všechno ještě přinese, i tak se raduju.

Ve chvíli, kdy v ČR nastala karanténa a já zjišťovala, co obnáší, narazila jsem při tom na nádherný obrázek koronaviru a uvědomila si, že jsem se do něj zamilovala. Nejen proto, že vypadá jako nádherné sluníčko, ale taky proto, že nám přišel posvítit na cestu.

Je opravdu mocný. To, co spustil, nemá obdoby a já vnímám, že mu za to můžeme být neskonale vděční. Já jsem.

Celá tahle pandemie bude mít zřejmě velké dopady, ale obrovské dopady má naše chování a přístup k životu už dávno. Možná ještě větší, než samotný koronavirus, jen to mnozí z nás stále ještě nechtějí vidět. Přijde mi totiž, že jen nekompromisně posvítil na všechny naše závislosti, ignoraci, nezodpovědnost a nezdravé mezilidské vztahy.

Zároveň však vytáhl ze spíží solidaritu, ochotu si pomáhat, blízkost, touhu najít řešení a ochotu vidět a nacházet nové cesty a přístupy. To, co se tvrdilo, že není možné, jako třeba snížit počet letů nebo pracovat z domova, najednou možné je.

Cenný posel

Vnímám, že je tenhle virus cenným poslem, který nám přišel na pomoc, ne nás zničit. Čím víc se ho budeme bát, tím víc ubližujeme sobě.

Přišel nás naučit pouštět a uvědomit si, co je opravdu důležité.

I když je to pro mnohé hodně náročné, ukázal nám, když jsme spolu museli zůstat doma, že spolu neumíme a leckdy ani nechceme být.

  • Že od sebe utíkáme k televizi, do hospody, do práce, za sportem.
  • Že svoje štěstí a pocit spokojenosti hledáme ve výstřelcích nejnovější módy, drahých dovolených, nenovějších iphonech.
  • Že za své štěstí děláme zodpovědné lidi a věci okolo, místo abysme začali hledat v sobě.

Historka, se kterou přišel můj muž před pár dny domu, vypovídá za vše. Nechtěně si vyslechl kus rozhovoru dvou mužů v autobuse. Abyste porozuměli, tady ji máte:

Říkejme těm dvěma Franta a Pepa.

Franta: To je hustý co, že nám zakázali tu hospodu.

Pepa (řidič zmíněného autobusu): No, taky z toho nemám zrovna radost, ale stejně jsem vždycky moh´ dát jenom dva kousky, abych ráno v práci neměl zbytkáč.

Franta: No, to já jich dal každej den tak osum.

Pepa: A co teď budeš dělat? To aspoň budeš mít se starou víc sexu, ne?

Franta: Ani náhodou. To si radši dám lahváče a půjdu si lehnout…

I když jsem se tomu nejdřív zasmála, uvědomila jsem si zároveň, jak zle na tom mnoho vztahů je.

Tuším, že kdybych před dvaceti lety nevyšla na cestu sebepoznávání, dost možná by můj partnerský vztah vypadal podobně. Naštěstí tomu tak neni. Došlo mi, že zdravější vztahy budu mít, když uzdravím vztah k sobě sama.

Na té cestě jsem totiž našla sebelásku a sebeúctu a díky tomu lásku a úctu i k lidem. Zároveň taky pokoru, respekt a vděčnost vůči zemi a přírodě. Taky velkou vděčnost, že tu můžu být, i když jsem si mnohokrát přála, abych tu radši nebyla.

Tím se neskonale ulevilo nejen mně, ale všem mým vztahům, které jsem nevědomky využívala k zalepení svých bolavých ran na srdci. Své rány jsem lepila i jídlem a lovem zážitků, kterými bych se mohla chlubit, abych získala aspoň nějakou pozornost. Tím jsem taky přispívala k zoufalé situaci, ve které naše země momentálně je. Svou část zodpovědnosti přijímám.

Abysme přestali ničit zemi a sebe

Cesta, na kterou nám koronavirus svítí, je za mě cesta k sobě. K nalezení štěstí a pocitu naplnění v sobě sama, abysme přestali ničit zemi honbou za mamonem, který stejně přináší jen prchavý pocit radosti a štěstí. Taky nám ukazuje, že se potřebujeme naučit, jak být i spolu v respektu, lásce a vděčnosti.

Zřejmě nám ani nic jiného nezbyde. Kdo ví, co nás ještě čeká.

Moc nám všem přeju, aby nám tahle situace přinesla především moho dobrého.

Dnes mi taky přišlo do cesty jedno krásné video, které zřejmě vzniklo v Itálii, kde je situace velmi vážná. Chci ho tu s vámi posdílet, protože mi mluví z duše. Ačkoliv ho do slovenštiny přeložila jedna farnost, nemá to s náboženstvím nic společného, nenechte se zmást. Dívejte se pozorně a především svým srdcem.

Gepostet von Farnosť Harichovce am Donnerstag, 19. März 2020

S vdečností a láskou ke koronaviru

S láskou k zemi, přírodě, lidem a životu

Monika

Pečovatelka o vnitřní svět člověka a průvodkyně na cestě za radostí.
Žena, která zná svou hodnotu, žije svůj jedinečný potenciál a má vyživující blízké vztahy. Dnes své bolestné dětství vnímá jako cenný dar.

Monika je autorkou ebooku Léčení vnitřního dítěte v pohodlí domova a ONLINE kurzu Léčení vnitřního dítěte.
Můžete se s ní potkat na živých seminářích Setkání s vnitřním dítětem nebo Osvoboď své vnitřní dítě.

Ráda vám pomůže uzdravit vztah k sobě sama a tím i okolní vztahy. Na šťastné dětství totiž není nikdy pozdě! I vy můžete odložit tíhu a bolest minulosti a začít žít naplňující život plný radosti, odvahy a lásky.

Můj příběh si přečtěte ZDE >>
Komentáře