Ptá se Eliška a její dotaz zní:

Proč děti a dospívající přepadají myšlenky na sebevraždu i když se jim třeba nic závažného a extrémně traumatického nestalo?

Nedávno médii prolítla zpráva o tom, že se pohřešuje 12letý kluk. Zanechal po sobě dopisy se zprávou, že už ho nebaví žít. Celkem brzy, co říkáte?

Je čas na slušnou vnitřní revizi, milí rodiče, pokud se s něčím takovým nechcete potkat i u vlastních dětí.

Mrkněte na mou odpověď.

Tak co, milí rodiče, na co jste přišli?

Co jste si uvědomili při pohledu na váš rodinnej systém?

Jak moc respektu, podpory a bezpodmínečné lásky ti vaši puberťáci u vás doma zažili?

Vězte, že jste to právě vy, kdo takovým myšlenkám může velmi účinně předejít už jen tím, že začnete řešit sami sebe a přestanete v mnohém svalovat vinu na děti.

Od koho si myslíte, že se ty vaše ratolesti toho nejvíc naučili a odkoukali? Které prostředí je ovlivnilo nejvíc?

Výše uvedený případ naštěstí dopadl dobře. Kluk se našel. Otázka je, jestli k tomu nedojde znovu, pokud se okolnosti nezmění.

Je opravdu na místě, abyste nejdřív začali hledat u sebe. Abyste si uvědomili, co jste během dospívání potřebovali vy sami, když jste byli dětmi.

Nikdy není pozdě si dosytit všechno, co vám v dětství chybělo. Právě proto se těžko předává dál, co jste sami nezažili.

Co konkrétně udělat pro ty vaše puberťáky?

1. Pokud s vámi mluví, dávejte jim opakovaně najevo, že tu jste, když budou potřebovat radu nebo podporu.
2. Ať se děje, co chce, nezapomínejte na to, že je milujete.
3. Zároveň si buďte vědomí, že potřebují cítit pevný rámec – zdravé limity.
4. Taky potřebují cítit, že jim veříte, že jsou schopní se o sebe postarat a nacházet řešení svých potíží.
5. Pokud víte, že je důvěra mezi vámi zraněná, ukažte jim jiné alterativy pomoci a podpory.

V rámci Projetu sebedůvěry, se kterým chodíme do škol, nám dospívající velmi často říkají, že s rodiči nemůžou mluvit o tom, co je trápí. Že u nich moc nenacházejí pochopení.

Když víte, že je to i váš případ, dejte jim aspoň vědět, že existuje např. aplikace NEPANIKAŘ, kterou si můžou stáhnout do telefonu pro chvíle, kdy je ouvej. Nebo je tu taky anonymní Linka bezpečí a její telefon 116 111 pro děti do 26 let.

Hlavně tu pro ně zkuste být s otevřenou náručí tak, jak jste to potřebovali vy, když jste byli puberťáci.

Držím nám všem palce, ať nacházíme cesty, jak zvládat tyhle náročné situace.

S respektem k jedinečnosti každého z vás

Monika